Upravená teorie o zkreslení pozorování rozpínání vesmíru

Myšlenka o zkreslení pozorování rozpínání vesmíru

Kontext

Naše současná představa o vesmíru je založena na několika zásadních empirických důkazech, z nichž nejdůležitější je Hubbleův zákon a pozorování rudého posuvu. Galaxie se empiricky vzdalují od sebe, přičemž rychlost tohoto vzdalování roste s jejich vzdáleností, což vedlo k hypotéze o expanzi vesmíru. Tato myšlenka je dále podporována měřeními reliktního mikrovlnného záření (CMB) a temné energie, která má pohánět rozpínání vesmíru.

Zkreslení v důsledku slapových jevů a dilatace času

Může však být roztažnost vesmíru jen zdánlivým fenoménem, způsobeným lokálními a globálními efekty gravitace, které ovlivňují vnímání času a prostoru pozorovatele?

1. Dilatace času v galaxiích: Podle teorie relativity dochází v silném gravitačním poli k dilataci času, tedy ke zpomalení jeho průběhu ve srovnání s oblastmi s nižší gravitací. V galaxiích, kde jsou masivní objekty jako černé díry, může být tento jev výraznější. Čas v takové galaxii plyne pomaleji, což může vést k tomu, že procesy uvnitř galaxie budou pro pozorovatele vně galaxie vypadat zpomalené.

To by znamenalo, že pozorovatel vně galaxie, který by sledoval pohyb vnitřních struktur galaxie (hvězd, planetárních systémů, prachových mračen), by vnímal jejich pohyb jako pomalejší, než by tomu bylo v realitě. To by vytvořilo dojem, že se galaxie nevzdalují od ostatních galaxií tak rychle jak se předpokládá.

2. Rychlost mezi galaxiemi: Na druhou stranu, pokud se podíváme na vzdálenější galaxie, kde je vliv lokálních gravitačních studní menší, měříme jejich vzdalování podle rudého posuvu. V těchto oblastech je slapový efekt gravitace a dilatace času menší. To by vedlo k efektu, kde pozorování rychlosti mezi galaxiemi vykazuje vyšší hodnoty než v případě měření v rámci galaxie. Proto se dá předpokládat že roztažnost mimo gravitační studně, tedy mezi galaxiemi mění v očích pozorovatele mimo galaxii, tedy mimo gravitaci, rychlost / roztažnosti. Rozdíl mezi rychlostí uvnitř a mezi galaxiemi by mohl být tedy vysvětlen tím, že uvnitř galaxií působí lokální gravitační zkreslení a slapové jevy, zatímco mezi galaxiemi dominuje vliv globální expanze. Tento efekt by mohl být mylně interpretován jako zrychlené rozpínání vesmíru.

3. Temná hmota a slapové jevy: Lokální i globální gravitace je ovlivněna přítomností temné hmoty, která tvoří podstatnou část gravitační hmoty vesmíru, ale přímo neinteraguje s elektromagnetickým zářením. Temná hmota by mohla působit jako důležitý zdroj gravitačního zkreslení, který dále ovlivňuje dilataci času v rámci galaxií, a tím i naše pozorování jejich pohybu. Slapové jevy mezi galaxií a okolními objekty by také mohly přispívat ke zkreslení pozorovaných rychlostí.

Moje myšlenka aka Hypotéza: Zdánlivé rozpínání vesmíru

Tato myšlenka by vedla k závěru, že rozpínání vesmíru nemusí být skutečné, ale je spíše důsledkem empirického zkreslení způsobeného gravitačními jevy. Pokud každá galaxie prochází dilatací času a je ovlivňována lokálními gravitačními slapovými jevy, naše pozorování jejich vzdalování by mohlo být zkresleno do takové míry, že skutečná expanze by byla menší, než se zdá.

Navíc, jelikož nejsme schopni přímo pozorovat působení gravitační dilatace mezi galaxiemi, mohlo by se zdát, že se vesmír rozšiřuje rychleji, zatímco ve skutečnosti jde o kombinaci lokálních gravitačních efektů a zkreslení v důsledku dilatace času.

Závěr

Tato myšlenka by tedy tvrdila, že:

• Pozorování nízké rychlosti uvnitř galaxií je ovlivněno gravitačními slapovými jevy a dilatací času, způsobenou silnými gravitačními poli v rámci galaxií.

• Pozorování vyšší rychlosti mezi galaxiemi je méně ovlivněno těmito gravitačními jevy a více odráží celkový stav časoprostoru, což vede k dojmu, že vesmír expanduje rychleji, než tomu ve skutečnosti je.

• Empirická data o rozpínání vesmíru mohou být zkreslena rozdílným vlivem lokální gravitace a dilatace času, což vede k závěru, že rozpínání vesmíru je přinejmenším částečně zdánlivé.

Tento model by si zasloužil další zkoumání, zejména v kontextu temné hmoty a energie, které také významně ovlivňují naše pozorování a interpretaci kosmologických jevů. V každém případě by to otevřelo nové otázky ohledně toho, jak správně interpretovat data o rozpínání vesmíru, když se berou v úvahu extrémní gravitační podmínky.

V současné době existuje několik výzkumů, které zkoumají, jak gravitační jevy, jako je časová dilatace a rudý posuv, mohou ovlivňovat naše pozorování vesmíru. Tyto studie se zaměřují především na interakce mezi gravitačním rudým posuvem, kosmologickým rudým posuvem a Dopplerovým efektem a zkoumají, jak mohou zkreslit naše chápání rozpínání vesmíru.

1. Gravitační rudý posuv a časová dilatace byly už dlouho uznávány jako fenomény, které mohou ovlivnit chápání kosmologických jevů. Jedním z důležitých bodů je, že rudý posuv nemusí být vždy způsoben čistě expanzí vesmíru, ale může být ovlivněn i gravitačními poli mezi galaxií a pozorovatelem. Studie, jako ta na Friedmann-Lemaitre-Robertson-Walker (FLRW) metrice, ukazují, že časová dilatace v gravitačních polích by mohla ovlivnit naše pozorování rudého posuvu, což by mohlo vést k mylným závěrům o rychlosti rozpínání vesmíru  .

2. Zkreslení rudého posuvu z různých druhů efektů (gravitační, kosmologický, Dopplerův) je také aktivní oblastí výzkumu. Některé studie se zaměřují na to, jak tyto efekty interagují v různých částech vesmíru a jak mohou být interpretovány nesprávně, což vede k závěru, že vesmír se rozpíná rychleji, než ve skutečnosti je  .

3. Existují i alternativní teorie, které zkoumají, jak různé metriky časoprostoru, jako je konformní FLRW metrika, mohou lépe vysvětlit vztahy mezi časovou dilatací a kosmologickým rudým posuvem. Tyto teorie zvažují, že pokud vezmeme v úvahu gravitační časovou dilataci, mohlo by to změnit naše chápání měření rudého posuvu a v konečném důsledku i rozpínání vesmíru .