Co se stalo nikdy?
Slovo nikdy v tomto kontextu = mimo čas. Pokud neexistoval čas, tak vlastně nic nebylo, nečekalo, nepočká, nestane se, protože všechna tato slova předpokládají čas jako osu událostí. Takže „co se stalo nikdy“ je ze své podstaty nesmysl, protože se nemůže stát něco, když ještě neexistuje koncept stát se.
Co se stalo před 14 miliardami let?
Formálně: Big Bang, tedy ne exploze v prostoru, ale vznik samotného časoprostoru. Ne ve vesmíru, ale vesmír. Tady přestávají běžné lidské představy fungovat, protože nešlo o to, že by něco bouchlo v prázdnotě. Prázdnota totiž neexistovala, protože ani prostor, ani čas ještě nebyly.
Co bylo před časoprostorem?
Bez času neexistuje „před“. Je to jako se ptát „co je severně od severního pólu?“, už jsi na maximu, dál už nemůžeš. Pokud vůbec něco bylo, tak ne v časovém smyslu. Teorie jako kvantová gravitace nebo multiversum spekulují o nějakém stavu bezčasové fyziky, ale žádný experiment to nepotvrdí. Zatím.
Proč se stal časoprostor?
Tady jsem už na hraně metafyziky. Proč vůbec existuje něco, místo aby nebylo nic? Fyzika řekne něco jako „protože fluktuace vakua“ nebo „protože singularita měla nestabilitu“, ale proč vůbec nějaká singularita nebo vakuum bylo? Nikdo neví.
Co se stane, až se vesmír roztáhne do maxima?
- Big Freeze: Expanzí vesmír zřídne tak moc, že všechno vychladne na teplotu blízkou absolutní nule.
- Big Rip: Temná energie poroste tak moc, že to nakonec roztrhá i samotnou strukturu prostoru.
- Big Crunch: Pokud by byla dost hmoty (což už je teď blbost), vesmír se začne zase smršťovat do kolapsu.
- Heat Death: Entropie nakonec dosáhne maxima a všechno se „unaví“, tedy žádná volná energie pro práci.
Nebyla ona singularita černou dírou?
Černá díra je v časoprostoru, má horizont událostí, zakřivuje prostor, a její singularita je uvnitř. Problém je, že ta počáteční singularita byla celý vesmír, nebyla v prostoru, ona byla samotný prostor. Takže spíš byla něco jako černá díra, ale bez okolního prostoru.
Jak mohla singularita vzniknout bez časoprostoru?
Fyzika funguje až od okamžiku, kdy už máme čas. Co bylo před tím, co bylo příčinou, jestli se to vůbec stalo nebo to je jen vlastnost nějaké bezčasové kvantové pěny? Nevíme…
Rekurzivní úvaha: Jsme uvnitř černé díry?
Co když je náš vesmír opravdu černou dírou? Jsme za horizontem událostí a uvnitř je další černá díra s dalším vesmírem, a tak dál, jak ruská matroška.
Co by to znamenalo?
- Každý vesmír by mohl mít vlastní fyzikální zákony
- Singularita by mohla být jen velmi hustý stav, ne nekonečno
- Multivesmír jako fraktál nebo spíš rekurze, vzniká vesmír v černé díře, která sama je ve vesmíru, který je v černé díře atd.
- Časoprostor jako emergentní, každá taková struktura si nese svůj vlastní časoprostor uvnitř.
A co Vesmír 0 aka abstraktní třída s nějakým základním interface?
Mateřský vesmír, ze kterého to celé vyšlo? Ten by mohl být jen kořenem obří rekurze, nebo by šlo o cyklus bez začátku. Možná se točíme už miliardu vrstev hluboko a nemáme šanci vědět, kde to vlastně začalo, natož jak zjistit samotnou iteraci.
Proč by to dávalo smysl?
- Expanzivní metrika by vyplývala přímo z geometrie „vnitřku“.
- Statistické anizotropie, jako například preference rotace galaxií by mohly být důsledkem rotace rodičovské černé díry.
Ale… Proč to asi nebude pravda?
Pulzary fungují až příliš dobře. Kdybychom byli uvnitř černé díry, musela by být celá geometrie deformovaná tak, že by to poznamenalo jejich periodu.
Gravitační vlny? Stejně tak, chodí k nám bez známek globálního ohybu časoprostoru.
A reliktní záření? Plochost vesmíru na velkých škálách neodpovídá tomu, co bychom čekali od „vnitřního“ pohledu na horizont.
Závěr
Myšlenka vesmíru jako rekurzivní matrošky je krásná, elegantní a svůdná, ale zároveň tvrdě naráží na to, co vidíme kolem sebe. Hodiny tikají, gravitace vlní, vesmír je (zatím) plochý.
(Poznámka pod čarou)
Tahle úvaha ještě neskončila, jen jsem ji dočasně zaparkoval. Protože jakmile jednou otevřeš tuhle matrošku, už nikdy neuvidíš vesmír stejně.
Napsat komentář