Z pohledu programátora a analytika vidím každý den, jak jsou sociální sítě navržené. Algoritmy nejsou jen nástroje pro personalizaci obsahu, ale jsou to mechanismy, které jsou přímo postavené na tom, aby nám dávaly dávky dopaminu. Každý like, každý nový follower nebo notifikace je navržená tak, aby stimulovala náš mozek a udržovala nás v nekonečné smyčce závislosti a pozornosti.
Začíná to nevinně – jen rychle zkontrolovat notifikace, podívat se, co nového sdíleli přátelé, nebo se podívat na pár fotek na Instagramu. Jenže problém je v tom, že každé takové “rychlé” prohlížení vede k tomu, že nám mozek uvolní malé dávky dopaminu, což nás nutí k tomu, abychom chtěli víc. A to je základní kámen závislosti. Postupně se ocitáme v situaci, kdy potřebujeme neustálé potvrzení ve formě lajků nebo komentářů, abychom se cítili dobře.
Když srovnám dnešní mládež s tou před 30 lety, je patrné, že dnešní generace žije ve zcela jiném světě. Před třemi dekádami, kdy internet teprve začínal, mladí lidé žili ve větší jednoduchosti. Jejich společenský život byl postavený na přímé komunikaci, setkáních a aktivitách venku. Informace čerpali z knih, televize nebo novin, ale nebyli zaplaveni nekonečným proudem zpráv a názorů. Přirozeně se srovnávali jen s lidmi ve svém okolí, což vedlo k realistickým očekáváním a větší spokojenosti s tím, co měli. Na rozdíl od dnešní generace, která je neustále online, pod tlakem sociálních sítí a neustálého srovnávání se s “dokonalými” životy, které vidí na internetu, se tehdejší mládež necítila zahlcena tím, že by musela neustále držet krok s umělými standardy krásy nebo úspěchu. Výsledkem je, že předchozí generace byla mnohem spokojenější s realitou a méně náchylná k úzkosti nebo depresi, které jsou dnes běžnými problémy mezi mladými lidmi.
Podle dostupných dat se míra sebevražd v USA zvýšila o 37 % mezi rokem 2000 a 2018, a ačkoliv po roce 2018 krátce klesla, v roce 2022 opět dosáhla svého vrcholu s více než 49 000 úmrtími ročně, což je přibližně 14,2 sebevražd na 100 000 obyvatel. Sebevražedné sklony jsou dnes častější, zejména mezi mladými lidmi, kteří jsou vystaveni vysokému tlaku spojenému s dokonalými obrazy na sociálních sítích a nerealistickými očekáváními
Odtržení od reality a nesplnitelná očekávání
Jedna z nejhorších věcí, které sociální sítě způsobují, je vytváření umělé reality. Dívám se na své feedy a nevidím skutečný život. Vidím vyumělkované obrazy lidí, kteří jsou neustále šťastní, kteří mají dokonalé tělo, perfektní oblečení a nikdy nevypadají unavení nebo zklamaní. Všechno to je zabaleno do filtru, který má zakrýt realitu.
Ale tohle není skutečný svět. Modelky, influenceři, a dokonce i mí přátelé na sociálních sítích nevypadají v reálném životě jako na svých fotkách. A to vytváří tlak. Lidé, včetně mě, začínají mít pocit, že musí vypadat stejně dokonale. Že nesmí mít chyby, nesmí ukazovat slabost. Jenže tahle představa krásy a dokonalosti je zcela nereálná a nesplnitelná. Jako programátor i analytik chápu, jak moc se dá s obrazem manipulovat. Ale co na tom? Mozek stejně reaguje na to, co vidí, a já vím, že tenhle falešný svět je toxický.
Nejde jen o fyzickou krásu. Porno je dalším extrémním příkladem umělé reality. Lidé si začínají tvořit nerealistické představy o intimitě a vztazích. Stejně jako u sociálních sítí jde o neustálé stimulování mozku pomocí dopaminu, který nás nutí k tomu, abychom hledali stále větší podněty. Problém je v tom, že skutečný svět nikdy nebude tak intenzivní a tak “dokonalý”, jak ho prezentují sociální sítě nebo porno. Tím pádem lidé často ztratí schopnost ocenit normální život – není dost vzrušující, není dost “sexy”. A to je začátek odtržení od reality.
Za posledních 20 let došlo k významnému nárůstu spotřeby pornografie mezi mladými lidmi, což má hluboký dopad na jejich očekávání a mentální zdraví. Dnešní mládež je často vystavena pornografii už ve velmi raném věku, obvykle mezi 9 a 13 lety. Přístup k explicitnímu obsahu je velmi snadný díky internetu a moderním technologiím, což způsobilo, že pornografie je dnes mnohem více dostupná než kdy dříve.
Z výzkumů vyplývá, že pravidelní uživatelé pornografie, především ti, kteří ji sledují denně, vykazují vyšší míru deprese, osamělosti a úzkosti. Studie zjistily, že až 32 % mladých dospělých, kteří sledují pornografii denně, pociťuje depresi a 36 % trpí pocity osamělosti. Pornografie může navíc ovlivňovat jejich očekávání ohledně intimity a vztahů. Mnozí mladí lidé mají díky pornografii zkreslený pohled na sexualitu, což vede k nerealistickým očekáváním ohledně sexuálních vztahů, často spojeným s tlakem na výkon a vzhled.
Dnes se čím dál více setkáváme s propojením pornografie a sociálních sítí. Explicitní obsah, který byl dříve vyhrazený pouze specializovaným webům, se nyní dostává i do běžných reklam a feedů na sociálních sítích. Tento trend se rozvíjí zejména díky tomu, že algoritmy sociálních sítí často zvýhodňují obsah, který vyvolává silné emocionální reakce – a právě explicitní a sexuálně sugestivní materiály jsou jedny z těch nejsilnějších. Mnoho influencerů i značek využívá sexualizovaný obsah pro zvýšení zapojení a viditelnosti svých profilů, což vede k postupné desenzitizaci publika. Při prohlížení běžných sociálních platforem se tak uživatelé nevyhnou nahodilému explicitnímu obsahu, který se často vynoří jako součást reklam nebo přímo ve feedu, což má podobný efekt jako pornografia: narušuje vnímání reality a vytváří nereálná očekávání ohledně vzhledu a sexuality.
Z programového pohledu hrají moderní frameworky, jako je React, klíčovou roli v tom, jak se personalizovaný obsah doručuje uživatelům. Když uživatel prochází sociálními sítěmi nebo jinými webovými platformami, front-end aplikace neustále sleduje jeho interakce. Pomocí JavaScriptu a knihoven, jako je React, se na pozadí odesílají na back-end data o tom, kde se uživatel zastavil, na jakých slidech se zdržel déle, jaké reklamy nebo příspěvky jej přiměly k pozastavení, nebo jaký obsah přeskočil. Tyto informace jsou analyzovány a ukládány na serveru, kde tvoří tzv. behaviorální klíče. Tyto klíče, které mohou obsahovat například informace o tom, že uživatel preferuje explicitní obsah nebo se zajímá o konkrétní témata, jsou následně použity pro výběr dalšího obsahu, který je mu zobrazen ve feedu. Celý proces se opírá o real-time komunikaci mezi front-endem a back-endem, kde je cílem maximalizovat interakci uživatele tím, že se mu servíruje personalizovaný obsah, který odpovídá jeho zájmům a vzorcům chování.
Neschopnost kriticky myslet
Jakmile se dostaneme do bodu, kdy konzumujeme obsah jen proto, abychom dostali další dávku dopaminu, přestáváme přemýšlet. Nejde už o to, co čteme nebo sledujeme, ale o to, že chceme víc. Sociální sítě jsou postavené na tom, aby nám servírovaly obsah, který nás udrží co nejdéle zapojené. To znamená, že algoritmy nám neustále ukazují věci, které potvrzují naše názory, naše postoje a náš pohled na svět. Jakákoli složitější diskuze nebo jiný úhel pohledu se vytrácí.
Tímhle způsobem přicházíme o schopnost kriticky myslet. Sociální sítě vytvářejí iluzi, že máme všechny informace na dosah ruky, ale ve skutečnosti nám servírují jen to, co chceme slyšet. Tím pádem je pro nás stále těžší rozeznat pravdu od lží, skutečnost od fikce. Svět se tak stává polarizovanějším, protože lidé nejsou schopni nebo ochotni vnímat jiné perspektivy.
Sociální sítě mají významný vliv na schopnost kriticky myslet, což potvrzuje několik studií. Vzhledem k tomu, že mnoho uživatelů získává své informace primárně z platforem jako je Facebook, Twitter či Instagram, stávají se náchylnějšími k dezinformacím a falešným zprávám. Fragmentace a povrchní prezentace obsahu vede k tomu, že uživatelé zřídka věnují čas důkladné analýze informací. Výzkum Reboot Foundation ukazuje, že lidé trávící více času na sociálních sítích mají horší výsledky v testech na rozpoznávání dezinformací, a přitom často sdílejí obsah bez jeho ověření.
Další studie provedená na MIT Sloan zjistila, že uživatelé s vyšší úrovní kritického myšlení sdílejí na sociálních sítích více důvěryhodný obsah a aktivně vyhledávají spolehlivé zdroje. Naopak ti, kteří na sociálních médiích spoléhají spíše na intuici než na analytické myšlení, častěji sdílejí dezinformace a reklamní obsah. Tyto nálezy poukazují na potřebu větší digitální gramotnosti a rozvoje schopnosti kriticky zpracovávat informace v prostředí sociálních sítí, kde je riziko dezinformací vysoké.
Ztráta autonomie a osobní hodnoty
Čím více času trávím na sociálních sítích, tím více si uvědomuji, jak se lidé stávají závislými na validaci od ostatních. Každý komentář, každý like zvyšuje naše sebevědomí, ale jen dočasně. A když validace nepřichází, cítíme se prázdní, zbyteční. Je to kruh závislosti, kdy naše hodnota závisí na tom, jak nás vidí ostatní, namísto toho, abychom si uvědomili naši vlastní hodnotu.
Tohle odtržení od reality, kde se naše hodnota měří lajky a sledujícími, vede k tomu, že lidé ztrácejí smysl pro to, co je skutečně důležité. Začnou vnímat sami sebe jako produkty, které musí být dokonalé, aby byly přijatelné.
Proč to vlastně řeším?
Jako programátor a analytik řeším vliv sociálních sítí a digitálního světa na kritické myšlení také z hlediska sociálního inženýrství. V současné době je zadávání osobních údajů do různých zařízení a služeb, jako jsou chytré televize, routery nebo sociální sítě, standardem. Tato data se stávají nejcennější komoditou, protože každá akce uživatele, od pohybu na internetu po sledování obsahu, je sledována a využívána k personalizaci. Personalizované reklamy, doporučování obsahu a dokonce i bezpečnostní opatření se zakládají na chování uživatele, které je neustále analyzováno.
Tento sběr dat vytváří ideální prostředí pro sociální inženýrství, kde jsou data o uživatelích používána k manipulaci, ovlivňování nákupního chování, ale i k nelegitimním aktivitám, jako jsou phishingové útoky. Uživatelé se často neuvědomují, že každá jejich interakce je sledována nejen na sociálních sítích, ale i na dalších zařízeních připojených k internetu. Z tohoto důvodu je klíčové, aby programátoři a analytici přemýšleli o etickém využívání dat a ochraně soukromí uživatelů.
Dalším důležitým aspektem je samotný obsah, který uživatelé sdílejí na sociálních sítích. Pravidelné nastavování a sdílení informací na těchto platformách často vede k tomu, že lidé postupně ztrácejí ostražitost ohledně vlastní bezpečnosti. S každým příspěvkem, fotografií nebo statusem se více odhalují – ať už jde o osobní údaje, polohu nebo zvyky. Například mnoho lidí bezmyšlenkovitě sdílí, že odjíždí na dovolenou, přičemž ve svých profilech mají veřejně dostupné informace o své adrese nebo z fotografií lze snadno rozpoznat místo jejich bydliště. Tímto způsobem poskytují zlodějům a stalkerům snadný přístup k citlivým informacím.
Tento typ chování představuje zásadní bezpečnostní riziko. Lidé si často neuvědomují, že zveřejněním informací o svých plánech nebo prostředí poskytují potenciálním útočníkům návod k nelegálním aktivitám, jako je vykrádání domácností nebo stalking. Nedostatek kritického myšlení při sdílení osobních údajů na sociálních sítích může vést k nechtěným důsledkům, a proto je důležité zdůraznit nutnost zůstat ostražitý při zveřejňování soukromých informací.
Existují studie, které jasně ukazují, jak sdílení osobních informací na sociálních sítích může vést k vážným bezpečnostním rizikům. Kromě toho výzkumy potvrzují, že kyberzločinci mohou využít osobní informace, které lidé veřejně sdílejí na sociálních sítích, k útokům, jako jsou phishing nebo “man-in-the-middle” útoky. Tyto techniky jsou založené na znalostech osobních údajů, které uživatelé často odhalují bez přemýšlení, což umožňuje hackerům snadno zjistit vaše rutiny, hesla nebo odpovědi na bezpečnostní otázky.
Závěrem:
Na závěr bych se rád zamyslel nad množstvím dat, které každý z nás denně vyprodukuje. Podle studií průměrný uživatel internetu denně vygeneruje obrovské množství informací, od běžného prohlížení webových stránek a sociálních sítí až po data z chytrých zařízení, která neustále sledují naše pohyby a aktivity. Některé odhady uvádějí, že každý člověk ročně vygeneruje zhruba 1,7 megabajtů dat každou sekundu . To znamená, že každý uživatel internetu ročně přispěje k produkci terabajtů dat, která jsou neustále analyzována, obchodována a využívána různými službami a korporacemi pro personalizaci reklam a obsahu.
Tento nárůst v generování dat z nás dělá jak spotřebitele, tak i produkty – každé naše rozhodnutí, kliknutí nebo pohyb v online prostoru je sledován a využíván. Proto je zásadní nejen rozvíjet kritické myšlení, ale také zůstat ostražitý ohledně toho, jaké informace sdílíme a komu je poskytujeme. Svět se mění, a s ním i hodnota našich osobních dat.
Napsat komentář