Algoritmicky optimalizovaná identita: když adolescent nehledá sám sebe, ale engagement

WIP / pracovní úvaha

V poslední době mám stále silnější pocit, že společnost diskutuje špatný problém. Veřejná debata se většinou točí kolem konkrétního obsahu, tedy zda je nějaké video, komunita nebo trend morálně správný, nebezpečný nebo ideologicky problematický. Jenže čím déle sleduji chování sociálních sítí a recommender systémů, tím více si myslím, že skutečný problém neleží v samotném obsahu, ale v tom, jak algoritmy začaly pracovat s lidskou identitou jako s produktem.

Performativní identita samozřejmě není nic nového. Lidé od počátku civilizace hráli různé sociální role, stylizovali se, přizpůsobovali se komunitám a hledali přijetí. Adolescence byla vždy obdobím experimentování, hledání sebe sama a testování různých podob vlastního Self. Rozdíl je však v tom, že dříve tento proces probíhal v relativně omezeném prostředí rodiny, školy, lokální komunity a fyzické reality. Dnes adolescent vyrůstá uvnitř globálního optimalizačního systému, který je schopný jeho nejistoty, emoce a potřebu přijetí okamžitě zachytit, zesílit a monetizovat.

Sociální sítě totiž neoptimalizují autenticitu, psychické zdraví ani stabilní vývoj osobnosti. Optimalizují především pozornost, engagement, emoční reakce a dobu, kterou uživatel stráví uvnitř platformy. Algoritmus přitom velmi rychle zjistil, že identita patří mezi nejsilnější zdroje engagementu vůbec. Obsah spojený s identitou totiž přirozeně vyvolává emoce, tribalismus, potřebu zařazení, konflikty i fascinaci. Čím výraznější je estetika, emocionalita nebo identitní napětí, tím vyšší bývá pravděpodobnost šíření obsahu.

Právě zde začíná vznikat něco, co považuji za mnohem důležitější problém než samotné kulturní války kolem jednotlivých témat. Internet totiž postupně přestává odměňovat samotného člověka a začíná odměňovat jeho mediální performanci. Jinými slovy, neodměňuje se to, kým člověk skutečně je, ale jak dobře dokáže svou identitu prezentovat, estetizovat a proměnit v emočně silný obsah.

Během pozorování některých sociálních feedů jsem si začal všímat zvláštního vzorce chování. Část obsahu působí autenticky a přirozeně, zatímco jiná část připomíná spíše algoritmicky optimalizovanou performanci identity. Nejde přitom pouze o transgender tematiku, stejný princip lze pozorovat i u influencerů zaměřených na lifestyle, mentální zdraví, fitness, spiritualitu nebo různé internetové subkultury. U části těchto profilů je velmi silně cítit potřeba validace, emoční intenzita a neustálé přizpůsobování se tomu, co aktuálně funguje uvnitř konkrétní komunity.

Zajímavé přitom je, že algoritmus často nezačne odměňovat samotnou identitu, ale spíše její estetickou a emoční simulaci. Některé profily jsou zjevně budované tak, aby maximalizovaly engagement skrze ambiguity, sexualizaci, emoční přepálenost nebo vizuální nejistotu. Divák pak často nedokáže rozlišit, zda sleduje autentickou osobní výpověď, marketingovou personu, estetickou stylizaci nebo čistě engagement optimalizovaný charakter. A právě zde podle mého názoru vzniká psychologicky velmi nebezpečné prostředí pro adolescenty, kteří se teprve snaží pochopit sami sebe.

Adolescentní mozek je totiž extrémně citlivý na sociální validaci, přijetí a belonging. V období dospívání člověk přirozeně experimentuje s identitou, emocemi i vlastní rolí ve společnosti. Jenže v digitálním prostředí může být tento experiment okamžitě algoritmicky zesílen, komunitně potvrzen a sociálně odměněn ještě dříve, než vůbec dojde k hlubší integraci osobnosti. Identitní experiment se tak může velmi rychle proměnit v pevnou online personu, kterou začne podporovat nejen komunita, ale i samotný recommender systém.

Mám pocit, že právě zde se nachází jedna z nejméně diskutovaných psychologických změn moderní digitální společnosti. Dříve člověk hledal vlastní identitu primárně skrze realitu, zkušenosti a mezilidské vztahy. Dnes ji stále častěji hledá skrze algoritmický feed, který mu neustále ukazuje optimalizované archetypy lidí, emocí a životních stylů. Adolescent pak velmi snadno začne zaměňovat autenticitu za performanci, belonging za engagement a sebepoznání za algoritmickou validaci.

Největší problém přitom možná neleží v konkrétním obsahu samotném. Problém může spočívat v tom, že jsme vytvořili prostředí, ve kterém algoritmus začíná aktivně zasahovat do procesu formování lidské identity. A pokud se tento proces spojí s ekonomikou pozornosti, monetizací emocí a nekonečným feedem, vzniká systém, který dokáže velmi efektivně zesilovat psychologickou nejistotu právě v období, kdy je člověk nejzranitelnější.

Možná tedy nežijeme v době, kdy internet pouze ovlivňuje děti. Možná jsme vstoupili do období, kdy se první generace lidí vyvíjí uvnitř algoritmicky optimalizované ekonomiky identity.

Identita jako produkt digitální ekonomiky: Hledání identity a stylizace do různých sociálních rolí doprovázely adolescenci vždy. Zásadní rozdíl je však v tom, že dnešní mladí lidé se nerozvíjejí v přirozeném lokálním prostředí, ale uvnitř globálních systémů (TikTok, Instagram, YouTube), které nezajímá autenticita, nýbrž výhradně engagement(udržení pozornosti, emoční intenzita, reakce).

Algoritmické odměňování extrémů: Algoritmus neumí rozlišit mezi skutečným prožíváním adolescenta a hranou personou. Odměňuje a šíří to, co vyvolává silné emoce – vyhraněnou estetiku, sexualitu, tribalismus nebo identitní konflikty. Tento trend se netýká jen často diskutované transgender tematiky, ale projevuje se napříč celým internetem: u fitness kultury, mental health influencerů, tradwives, extremistických komunit nebo trendů kolem sebediagnostikovaných psychických poruch.

Estetická simulace a ztráta hranic: Vzniká tzv. identita jako estetický engagement objekt. Obsah bývá natolik emočně přepálený a záměrně nejednoznačný, že divák (a často ani sám tvůrce) nedokáže rozlišit, co je autentické já, co je marketing, co fetišizace a co čistě výkon pro algoritmus.

Zranitelnost adolescentního mozku: Adolescence je přirozeně fluidní období plné experimentů. Dříve toto hledání naráželo na „tření reality“ a probíhalo pomaleji. Dnes je jakýkoliv identitní pokus okamžitě odměněn digitální validací, komunitou či monetizací. Osobnost se tak může uměle stabilizovat a zafixovat dříve, než dojde k jejímu hlubšímu vnitřnímu psychologickému dozrání.

V posledních měsících jsem při studiu algoritmického chování sociálních sítí narazil na zvláštní fenomén, který podle mého názoru začíná být psychologicky významnější než samotný obsah, o kterém se veřejně diskutuje.

Nejde primárně o transgender tematiku.

Nejde ani o morální paniku kolem internetu.

Jde o něco hlubšího:
o algoritmicky optimalizovanou performanci identity.

Identita jako produkt

Performativní identita není nová.

Lidé vždy:

hráli role,
přizpůsobovali se komunitě,
hledali přijetí,
stylizovali se,
vytvářeli sociální masky.

Rozdíl je v tom, že dnešní adolescent nevyrůstá pouze v lokálním sociálním prostoru, ale uvnitř globálního optimalizačního systému.

TikTok, YouTube, Instagram nebo Facebook totiž neoptimalizují pravdu, autenticitu ani psychickou stabilitu.

Optimalizují:

pozornost,
retenci,
engagement,
emoční intenzitu,
návrat uživatele.

A právě identita se ukazuje jako jeden z nejsilnějších engagement mechanismů současnosti.

Když algoritmus odměňuje identitu

Čím výraznější:

estetika,
emoce,
sexualita,
tribalismus,
identitní konflikt,
nebo ambiguity,

tím větší je pravděpodobnost šíření obsahu.

Algoritmus totiž nerozlišuje:

autentickou identitu,
experimentální fázi vývoje,
marketing,
performance,
fetish,
coping mechanismus,
nebo monetizační personu.

Rozlišuje pouze:

co drží pozornost.

A právě zde začíná problém.

Estetická simulace identity

Při delším pozorování některých online feedů lze narazit na obsah, který nepůsobí jako autentické sebeprezentace, ale spíše jako algoritmicky optimalizované identity.

Nejde pouze o transgender obsah.

Stejné mechanismy lze vidět i u:

gym kultury,
mental health influencerů,
tradwife obsahu,
extremistických komunit,
self-diagnosed disorder trendů,
nebo lifestyle influencerů.

U části obsahu ale vzniká zvláštní forma:

identita jako estetický engagement objekt.

Obsah bývá:

emočně přepálený,
silně validace-seeking,
sexualizovaný,
stylizovaný,
a často záměrně ambiguity-driven.

Divák někdy ani nedokáže snadno určit:

zda sleduje autentickou identitu,
performance,
marketing,
fetishizaci,
nebo čistě engagement optimalizovaný charakter.

To není útok na transgender lidi.

To je popis prostředí, kde algoritmus začíná odměňovat samotnou identitní nejistotu a její mediální performanci.

Adolescentní mozek jako ideální cíl

Adolescence je přirozeně fluidní období.

Člověk:

hledá sám sebe,
testuje role,
experimentuje,
hledá komunitu,
hledá validaci.

Dříve tento proces probíhal pomaleji a s větším třením reality.

Dnes může být identitní experiment:

okamžitě sociálně odměněn,
komunitně posílen,
algoritmicky amplifikován,
monetizován,
a psychologicky stabilizován dříve, než dojde k hlubší integraci osobnosti.

A právě zde vzniká otázka, kterou podle mého názoru společnost zatím nedokáže dobře formulovat:

Co se stane, když algoritmus začne optimalizovat adolescentní identitu stejně agresivně jako reklamu?

Rozdíl mezi autenticitou a performancí

Jedna z nejproblematičtějších částí digitálního prostředí je skutečnost, že adolescent často nedokáže rozlišit:

autenticitu,
estetiku,
performance,
validaci,
a komerčně optimalizovanou personu.

Mladý člověk pak může začít:

zaměňovat identitu za prezentaci,
belonging za algoritmickou validaci,
a sebepoznání za engagement.

Internet totiž stále častěji neodměňuje:

kým člověk je,

ale:

jak silně dokáže svou identitu mediálně performovat.

Digitální ekonomika Self

Možná jsme vstoupili do období, kdy:

identita přestává být pouze psychologickým procesem,
a stává se mediálním produktem.

Největší problém přitom nemusí být samotný obsah.

Ale skutečnost, že:

recommender systems,
monetizace,
sociální validace,
a nekonečný feed

začínají aktivně formovat proces vývoje osobnosti.

A to zejména u lidí, jejichž Self ještě není stabilně integrováno.

Možná tedy neřešíme:

„vliv internetu na děti“,